Michal David: Umím se prodat v jakékoliv době!
Zpěvák Michal David hýří sebevědomím
Michal David (51) je dnes nejúspěšnějším zpěvákem českého popu. Hravě vyprodává největší haly a jeho písničky poslouchají teenageři i důchodci. Přesto se letos poprvé v životě chtěl vzdát možnosti získat titul Zlatý slavík. Hitmaker oznámil své odstoupení v reakci na podezření, že si kupuje hlasy. Podle regulí soutěže však odstoupit nemůže, svůj protest chce tedy vyjádřit alespoň tím, že se nedostaví na vyhlašování ani v případě, že by Zlatého slavíka vyhrál.
Michale, letos máte skvěle našlápnuto na Slavíka. Po deseti letech jste vydal novou desku a jedete úspěšné mega turné. Prostě se vám daří. Cítíte kolem sebe závist?
„To je tak vždy. Když jsi nahoře, je spousta závistivců, kteří to nejsou schopni přenést přes srdce. Bohužel je to ta naše povaha česká. Ale naštěstí je víc těch, kteří přejí a fandí, a těm moc děkuji za přízeň.“ Takže souhlasíte s Janem Werichem… „Ano, jak to kdysi říkal pan Werich: Čech ti odpustí všechno, jen ne úspěch a taky neúspěch. Je to jako ve fotbale. Když tým vyhrává, fanoušci křičí: Hoši na Hrad! Když jsou dole a nevyhrávají, pak jsou to nemehla, kteří nic neumí.“
Jak vůbec snášíte, když o sobě slyšíte, že jste nomenklaturní či komunistický zpěvák?
„Už jsem si na to za ta léta zvykl. Myslím ale, že to říkají jen ti, kteří nejdou s dobou. Dnes tu žádný komunismus není, je tu ryzí kapitalismus, a možná větší než na Západě. Prodávám teď na turné haly. Zrovna včera byl skvělý koncert v Brně, který navštívilo sedm tisíc diváků. Museli si zaplatit vstupenky, a to nikomu nevnutíte. Udělejte si o tom tedy obrázek sama, zda je to režimem. Anebo tím, že moje písničky mají lidé rádi a zasahují všechny generace, od malých dětí až po seniory.“
Také jsem slyšela, že jste poplatný režimu…
„Nejsem poplatný žádnému režimu. Je ale třeba se umět prodat v jakékoli době. A také je potřeba vážit si přízně fanoušků a lidí vůbec. Mé poslání je bavit lidi muzikou v jakékoli době. To, myslím, že je správné. A i když se lidem třeba zrovna nedaří, měli bychom to být právě my zpěváci, kteří jim v těch dobách špatných dají naději a radost.“
Kdy tady ty řeči vůbec vznikly?
„Bylo to v porevolučních dobách, kdy neumětelové jako Rejžek a jemu podobní přišli s tím, že všichni popoví zpěváci byli protežováni režimem. Ale to je omyl! Všichni ti dobří zpívají dodnes a lidé je mají rádi. Chtěli prostě vymýtit pop-music v Čechách, to ale nejde. Mám rád stejně tak rockovou hudbu jako jazz nebo alternativní směry. Vím, že v minulém režimu byly zakazované různé kapely, které hrály tvrdší muziku nebo zpívaly protestsongy. To bylo ale pro jiné publikum. Já si zvolil svoji cestu a za tou si stojím.“
Jaro Slávik v Talentu prohlásil, že vás operní trio La Gioia, když zazpívalo Největší z nálezů a ztrát, povýšilo konečně na umění. Urazilo vás to?
„Mne to neurazilo. Jen mě už nebaví v mých padesáti letech stále tolerovat útoky neumětelů, jako je pan Slávik. Ať se postaví na jeviště a něco předvede. Možná by z toho vznikla komická vsuvka a všichni bychom se moc zasmáli, a to také není špatné. Jen jsem nečekal, že klesne tak hluboko a zabředne do minulosti a sáhne po tom nejpodlejším možném útoku, a to je strefovat se do spartakiády. Rád přijmu kritiku od někoho, kdo něco dokázal. To se to panu Slávikovi povídá – z křesílka porotce.“
Je podle vás Slávik alespoň dobrý porotce?
„No to ani náhodou. Obdivuji všechny ty lidičky z Talentu, kteří nasazují krky na jevišti před miliony diváků. Ale pan Slávik? Pouze arogantně kritizuje. Je to mistr světa – amoleta. Podívejte, jak krásně pochválí ty účinkující Lucka Bílá nebo Dejdy. Oni mají totiž oproti Slávikovi pokoru. A tu člověk získává až na jevišti, kdy si projde mnoha trémami a velkou dřinou, o které pan Slávik nemá ani páru.“
Napsal jste mu SMS, v níž říkáte, že umění je vyprodávat haly a mít v nich pět tisíc a víc lidí a že on nemůže ani vědět, co to umění je, protože v životě nic nevytvořil. Tu textovku jste zveřejnil v Blesku. Naštval se?
„Asi jo. Odpověděl mi, že bych měl být nad věcí a že soukromá SMS se nemá zveřejňovat. A on sám může veřejně milionům diváků říkat, co se mu zamane? Byl to přece on, kdo se do mě veřejně obul. Tak proč já bych neměl mít právo veřejně na to reagovat? Ale to už se mu nelíbí, on je predca úctyhodný pán PORODCA.“
Vraťme se k Poupatům. Jste na ně hrdý, anebo se za ně stydíte?
„Hrdý, to bych neřekl. Nikdy jsem se ale za ně ani za spartakiádu nestyděl. Pamatuji si, jak jsme s Krokama jezdili po krajích, kde lidé nacvičovali skladby. Byli nadšení, milovali to. Také tam vznikalo spousta nových vztahů, manželství a přátelství. Byla to pěkná společensko-sportovní událost.“
A chtějí lidé Poupata?
„Když je na koncertě nezazpívám, chodí za mnou zklamaní a ptají se, proč jsem je nedal. Takže to shrnu. Pan Slávik v té době tahal za sebou umělohmotného kačera a ví o té době úplný prdlajs, takže by se neměl zesměšňovat hodnocením.“
Michal David je stále populární
1/8
Zůstaňme ještě u toho slova umění. Mnozí se na vás dívají skrz prsty, že jste tzv. světský. Cirkusák. Cirkusáci přece jsou ale umělci…
„Víte, všude na světě je artistika považována za umění, jen u nás jsou to komedianti, světský, na které se kouká skrz prsty. Ale když přijedete do Las Vegas, tak tam všichni odcházejí z tamních show nadšení a všude mluví o tom, jaká že to byla senzace. A víte, že mnoho artistů, kteří tam vystupují, pochází z Čech?“
I slavný Fantomas, herec Jean Marais, byl cirkusák…
„Ano. Jeden cirkus dokonce založil. Ve Francii je cirkus považován vůbec za vysoké umění. To jsme ale jinde. Prostě jiný kraj, jiný mrav.“
Jste pyšný na to, že pocházíte z cirkusové rodiny?
„Jsem pyšný na svého pradědečka Karla Kludského, který založil nejslavnější a největší cirkus v Evropě. Kdyby nebylo 2. světové války a Němci ho nepotopili na lodi, která ho převážela do Francie, byl by tu dodnes.“
Jste jeden z nejžádanějších hitmakerů a zpěváků. Žádná diskotéka se bez vás neobejde. Byla cesta k takovémuto úspěchu složitá?
„Byla to dřina. Ale to je všechno, co má za něco stát. Nejdřív se musíte něco naučit. Já dřel jako malý kluk 5 až 6 hodin denně na piano, kdy spolužáci chodili hrát fotbálek a bavili se. Jsem za to rodičům velmi vděčný. Stejně jako děkuji všem dýdžejům, že mě začali hrát na diskotékách. Pak se díky tomu začaly moje písničky opět hrát i v rádiích. A taky děkuji našim hokejistům, kteří si mě hráli v Naganu v kabině. Pak už se to rozjelo.“
Jak jste vlastně začínal a kolik jste vydělával?
„Začínal jsem jako řadový hráč ve skupině Kroky a doprovázel tam na piano Janu Kratochvílovou. Pobíral jsem 140 korun hrubého za koncert, z toho jsem si platil půjčovné 70 korun za klávesy a musel jsem odvést desetiprocentní daň. Z koncertu mi zbyla dvacka na buřta. Jsem za to ale rád. Byla to skvělá škola života.“
Váš otec emigroval. Měl jste s tím problémy?
„Naši se rozvedli, když mi byly čtyři roky. V osmašedesátém táta emigroval s mojí sestrou a novou rodinou do Švýcarska. Ano, měl jsem s tím zpočátku problémy, nechtěli mně vystavit pas a pouštět do zahraničí. Pak se to uvolnilo, že na pozvání přímého příbuzného jsem mohl na cestovní doložku odcestovat. S tátou a se sestrou jsem se tak opět potkal až v mých osmnácti, po deseti letech.“
Vyčítal jste tátovi emigraci?
„Nevyčítal. On pocházel z buržoazních kruhů. Naše rodina ze strany táty vlastnila slavnou továrnu na harmoniky Kebrdle, byli zlatníci a součástí tehdejší high society. Stýkali se s Baťovými a tak. Po tom, co nám komunisté všechno sebrali, táta tu vydržet nemohl. Chápal jsem ho.“
Není to na vás vidět, ale bezpochyby jste majetný člověk. Co pro vás znamenají peníze?
„Peníze jsou dobré k tomu, aby je člověk uměl zhodnocovat. Také mají pomáhat druhým a nejen vám. Znám spoustu těch, co měli daleko víc peněz než já, a dnes jsou úplně na dně. Já jsem bohém a k penězům jsem nikdy netíhnul. Když je mám – OK, když ne – tak se taky dá žít.“
Za co nejvíc utrácíte?
„Rád cestuji, tak asi nejvíc utratím za dovolené. Zbytek investuji do svých projektů, muzikálů a podobně.“
Máte víc přátel nebo nepřátel?
„Víte, jak to je. Je vždy víc nepřátel, když je člověk úspěšný. Když zapadnete, pár přátel stačí mít. A to jsou ovšem ti opravdický.“
Momentálně jste na absolutním vrcholu. Jak dlouho vám to vydrží? A máte před sebou ještě nějakou metu?
„Nevím, jak dlouho mi to vydrží. Záleží na tom, bude-li o mě zájem, a taky, jak na tom budu se zdravím. A to je ve hvězdách. A metu? Samozřejmě mám. Nejsem člověk, který by usnul na vavřínech.“
Mrzí vás prohlášení o odstoupení ze Slavíka?
„Ne. Mrzí mě ale, že se proto nemohu zúčastnit slavnostního vyhlášení. Slavíka si moc vážím, neboť je to anketa diváků a fanoušků a žádné akademie. Musel jsem ale tento rok zareagovat. Nemohl jsem jinak. Jinak bych tiše souhlasil s tím, že hraji nefér, a tím by byl nefér celý Slavík. Takže svým postojem obhajuji vlastně i anketu samotnou.“
Co vás momentálně trápí nejvíc?
„Nic. Snad jen to, že mi tady chybí dcera Klárka, která studuje v New Yorku. Ale už brzy přijede. Jsme sice obden na Skypu, ale to není ono. No a nestále mě trápí, že jsme přišli o dcerku Mišku (druhá Davidova dcera zemřela na leukemii).“
Proto utíkáte na Štědrý den zase do světa?
„Ano. Letos na Koh Samui do Thajska. Je to tak lepší. Bez Mišky to doma nejsou moc hezké Vánoce. A jedeme tam i se Sebíkem a Klárkou, tak bude veselo.“
Nakládané okurky berete s sebou?
„Jistě, jako vždy. Jen jestli mi je nezabaví a nevyhodí. Bez bramborového salátu to přece nejde. Už takhle musíme přetrpět, že místo kapra bude mořská ryba.“
Michale, co byste vzkázal těm, kteří vám nepřejí?
„Ať se jim daří a ať mají radost ze života. Je takové rčení: přej – bude ti přáno, dej – bude ti dáno. Opak funguje v životě stejně tak. Buďte šťastni a mějte lidi rádi. Negací a zármutků si prožíváme v životě dost, protože život není peříčko. Ale narodit se na tomto světě, tak to je přece nádherný a velký zázrak.“
Těhotná Vondráčková riskuje: 3 dny a 3 noci točila klip!
Vondráčkové těhotenství při tanci nevadilo
Foto: Martin Sekanina
Nastávající maminka Lucie Vondráčková (31) si v těchto dnech naposledy zatančila před porodem . Ve čtvrtém měsíci těhotenství natáčela s Michalem Davidem (51) videoklip Byla to láska. „Ještě to šlo. Na Lucce není ještě bříško vidět a mohla se pořád svižně pohybovat. Proto jsme s klipem spěchali a točili ho v kuse,” řekl Blesku Michal David.
A že to byl záhul. Točilo se i v noci, což těhotnou Lucku muselo určitě vysilovat. Lucie měla ale velkou oporu ve svém manželovi Tomáši Plekancovi (28). „Svého potomka v Lucčině bříšku hlídal po celou dobu natáčení,“ usmívá se David.
Jak ke klipu došlo? „Napsal jsem duet a poprosil Lucčinu mámu Hanku Sörösovou, se kterou jsme společně udělali Dlouhou noc, o text. Lucka si to poslechla a volala, že se jí to moc líbí a moc ráda by do toho se mnou šla,“ popisuje David. S Vondráčkovou si plácli a teď vzniká singl a klip jako předvoj Lucčina nového alba, které vyjde v říjnu.
„Není to o lásce nás dvou, tomu by těžko někdo uvěřil, že? Je to o tom, že nás spojuje moje láska k muzice a její k tanci,” říká Michal. Točilo se na různých místech a v klipu se objeví i nádherný Fantóm Rolls Royce.
„Lucka to dokonce roztančila s 80 úžasnými tanečníky. Jsem moc rád, že je klip hotov. Je soudobý, moderní a hodně taneční. Lucka se vyřádila. Miminku to ještě nevadilo a kdyby tam zase ta taneční čísla nebyla, byla by to pro tanečnici Lucii velká škoda,“ dodal David. Hitmaker potom svěřil, že nové Lucčino celé cédéčko je dílo jeho a Hany Sörösové. „Bohužel jeho křtu se Lucie nezúčastní, protože už v září se s manželem vrací do Kanady, kde chce rodit,“ vysvětlil Michal.
Těhotná zpěvačka Lucie Vondráčková natáčela nový videoklip s hitmakerem Michalem Davidem
1/20
Naďa Urbánková: Michal David jí nasadil »růžové brýle«!
Naďa Urbánková a její růžové brýle Foto: Martin Hykl
Michal David (51) napsal pro Naďu Urbánkovou (71) píseň Růžové brýle, která symbolický otevírá její novou životní etapu po vyhraném boji s rakovinou prsu.
Naďa už je zdravá a může se naplno věnovat zpěvu. „Byla jsem na kontrole na přístroji, který nenechá na pokoji jedinou vaší buňku v těle. A pak jsem dostala zprávu, že jsem úplně v pořádku,“ řekla magazínu Aha!TV interpretka hitů Vilém peče housky nebo Závidím.
Na podzim Česká televize odvysílá záznam jejího koncertu z pražského divadla Hybernia, kde zazní i nové skladby. „Michal David mi napsal píseň Růžové brýle. Dcera Jana zase napsala duet Naděje má křídla,“ dodala Urbánková.
Michal David oženil nemanželského syna!
Michal David (51) včera v poledne oženil svého nemanželského syna Petra Kratejla, který dnes oslaví 29 let. Hitmakerův syn si vzal v Pálffyho zahradách letušku Janu Mathyovou a neoddával je nikdo jiný než Zdeněk Barták, autor textu písniček Nenapovídej a Nonstop. „Jsem rád, že se kluk oženil. Spokojeně spolu žijou osm a půl roku a už bylo na čase, myslím,“ řekl včera Blesku David.
Syn Petr jakoby Davidovi z oka vypadl, je jen trošku větší a mohutnější. „Jsme si podobni, viďte? Je to skvělej kluk. Vystudoval policejní akademii a teď pracuje na magistrátu,“ svěřil Blesku David a vysvětlil, proč se k synovi do 18 let vůbec neznal. „To si přála jeho maminka Martina. Byla to taková letmá známost a stalo se to na diskotéce. Jednou za mnou přišla, že je ve čtvrtém měsíci, ale že si nepřeje, aby někdo věděl, že je to moje dítě,“ dodal David. Když měl před sebou Petr maturitní večírek, sám se ozval. „Tati, zahraješ mně na maturiťáku, prosím?“ A David? „Jasně, že jsem mu s radostí zahrál. Ten den se ale rozkřiklo, že mám syna, a byla to aféra a úplně zbytečná,“ říká Michal, který se synem Petrem i jeho matkou Martinou skvěle vychází.
„Nemáme s klukem na sebe moc času. Občas ale zajdem na pivo a on pravidelně chodí na mé koncerty,“ říká Michal, který synovi dal jako svatební dar mejdan pro 100 lidí v Letenském zámečku. „Myslím, že to je ten nej dárek a večer mu ještě zazpívám,“ řekl Michal, který je díky svatbě chudší nejen o sumu za mejdan a různé zastávky u barů.
„Vezl jsem svatebčany dopoledne na obřad a na Jižním Městě jsem tu padesátku přetáhl. Hned mě to na místě stálo dva a půl tisíce. Ale co, svatba se vydařila,“ pravil David, který byl celý v modrém obleku od Osmany Laffity. „Všichni jsme měli být v bleděmodrém,“ vysvětlil.
Michal David zaplatil synovi mejdan pro 100 lidí
1/17
Michal David: Zlatého Slavíka jsem dostal od Gotta z jeho voliéry
Na dědečka Michal David (51) v baseballové čepici rozhodně nevypadá. V kavárně, kde jsme se sešli, neoslňuje hlučnými moudry bossů o vzletech a pádech šoubyznysu.
Na této hraně ostatně s bravurou osciluje už víc než 30 let. Mluvili jsme o rodině, jeho „největší z nálezů a ztrát“.
Když jsme u vašich hitů, „decibely lásky“ dnes slyší hlavně vnuk Sebastian. Jak mu vlastně říkáte?
Nejčastěji Sebíku, ale já mu třeba říkám Budulínku, maminka Klárka Bobe… Je to u nás jako všude, že děťátko slyší na cokoli, hlavně když je to řečeno s láskou a navíc mu dáte porci legrace.
Dcera se chystá studovat. Kdy odjíždí?
V srpnu. Dostala roční stipendium na prestižní univerzitě v New Yorku, takže logicky řešila dilema. Nakonec jsme ji s manželkou Marcelou přesvědčili, ať šanci se školou nepustí, pojedeme tam i se Sebíkem s ní, pak se vrátíme, ale samozřejmě ji tam samotnou rok nenecháme. No a je jasné, že pak budeme máma, táta.
Jak jste oslavili vnukovy první narozeniny?
Společně s Gottovými. On má totiž Sebík narozeniny ve stejný den jako Nellinka Gottová… (smích)
…a vy stejný den jako Karel Gott. To se dá někde objednat, tyhle termíny?
Nevím, možná to umí Karel. (smích) Nepředstavujte si, že spolu slavíme narozeniny každý rok, to ne, ale voláme si.
Na loňském koncertě k vašim padesátinám jste si spolu zazpívali hit To stárnutí zrádné. Je pro vás padesátka přelomový mezník?
No, slavilo se, na koncert přišlo fantastické množství lidí, byla to naprosto úžasná záležitost. Ale mezník je ten nový človíček v rodině. Jinak já věk nijak zásadně neprožívám, žiju jako dřív, mám hodně práce a jsem rád, že ji mám.
Cenami máte vytapetovanou pracovnu, váš nový muzikál Kat Mydlář je zase úspěšný. Jak vnímáte houpačku úspěch, neúspěch?
Jednoduše. Člověk prostě musí mít náturu vydržet úspěch i neúspěch. A každý pád je důležitý.
Jak pro vás?
V mládí je úspěch hnací motor, později začnete preferovat i jiné hodnoty. Mám to nastavené tak, že pro mě není možné nadřazovat práci nad rodinu.
Letos jste zvítězil jako zpěvák roku v anketě TýTý a prohlásil jste, že vám tu cenu byl čert dlužen. Je to tak?
No jo, ono se totiž dalo čekat, že se vyrojí fámy, podle nichž jsem nemohl předběhnout Karla jinak než podvodem, a to mě otravovalo. Když jsem byl pak u něho na návštěvě, vtipkovali jsme u pianina, na kterém má vyskládané všechny svoje slavíky a zrcátka: „To jedno zrcátko ti tady fakt chybí!“ řekl jsem a Karel se smál. Byl senzační jako vždy.
Když jsme spolu mluvili minule, říkal jste „rány osudu, které nás potkaly, neovlivníme“. Loni uplynulo deset let od smrti vaší dcerky Míši, letos o Velikonocích vám zemřel otec.
Dubny mám jaksi osudové. Druhého dubna jsem dostal cenu TýTý a třetího bylo výročí Míšina odchodu, to vždycky jdeme s Marcelou a Klárkou na oběd, zavzpomínat si. S tatínkovou nemocí jsme prožili čtyři krušné měsíce.
Váš otec není ve vašem životopise tak viditelný, víc se ví o mamince díky tomu, že je ze slavného rodu Kludských.
Taky proto, že jsem s tátou nevyrůstal. Naši se rozvedli, on odešel do Švýcarska, soud mu přiřkl mou sestru Michaelu, já zůstal s mámou. Bylo to rozdělení v uvozovkách spravedlivé, oba jsme inklinovali víc k jednomu rodiči.
Ovšem otec měl na vás velký vliv, co se muziky týká.
Nejen muziky. Až v dospělosti jsem si uvědomil, jak moc formoval i moje názory. Pocházel, jak se psalo do kádrového dotazníku, z bohaté buržoazní rodiny, ze šlechtického rodu Dráchovští z Dráchova, a ještě k němu patřili Kebrdlovi, což byla tátova babička, kteří měli slavnou továrnu na harmoniky.
Kamarádili se s Baťovými, patřilo jim zlatnictví v Puppu, nemovitosti na Plzeňsku, opravdu vysoká společnost…
A co říkala rodina tomu, když si tatínek vzal slečnu Kludskou?
Táta to rodičům udělal trochu na truc, zamiloval se, bohužel dlouho našim láska nevydržela, ale vznikly jsme z toho my, děti. Táta měl problémy, už jednou chtěl emigrovat v roce 1957, ale chytili ho a na rok zavřeli, byl na nucených pracích na Karlově mostě.
Michal David (51)
- Hit To stárnutí zrádné zakomponoval zdárně i do muzikálu Kat Mydlář.
- Hned na startu kariéry si změnil jméno z Vladimíra Štancla na Michala Davida. To má v občance, příjmení Davidová mají jeho žena i dcera.
- Céline Dion, s níž se setkal v Las Vegas, chtěla mít na svém CD hit muzikálu Kleopatra Teď královnou jsem já. Chyběl k tomu krůček.
- Jeho teta Anna Gregor, lékařka a vědkyně, se v roce 2002 stala Ženou Skotska. Byla přijata královnou Alžbětou II. a získala titul Honoré the British Empire.
- Léta se věnuje charitativní činnosti, ale v médiích to nezveřejňuje.
- Prozradil, že připravuje muzikál pro děti.
Dláždil tam tenkrát naši nejslavnější památku společně s režisérem Jaromírem Vaštou. Po návratu z kriminálu nemohl nic dělat, na studia ho samozřejmě nevzali, takže když přišel osmašedesátý rok, sbalil rodinu a odjel. Jinak tatínek byl výborný muzikant, hrál jazz v partě s Luďkem Hulanem a Karlem Velebným.
Pak jste se léta neviděli.
Deset let, protože jsem za ním nesměl. Sešli jsme se v Heidelbergu před univerzitou, bylo to zvláštní setkání, moc jsem nevěděl, co mu mám říkat, ale táta mě vzal na tři dny k sobě domů a začali jsme spolu zase bez problémů komunikovat.
Co dělá vaše sestra?
Je instruktorkou jógy, spíš to dělá jako koníček. Má tři děti, zůstala s nimi doma. Její muž je finanční poradce, pracuje pro význačné firmy, žili v Malajsii, v Keni, teď jsou zase ve Švýcarsku.
A váš švagr je princ…
Opravdový! (smích) Je z tibetského královského rodu, před Mao Ce-tungem a čínskou anexí uprchla jeho rodina v polovině minulého století.
A aby toho nebylo málo, tetička žije ve Skotsku, je vynikající onkoložka, vyznamenaná britskou královnou. Jsme taková hodně kosmopolitní rodina. Cirkusácká krev toulavá…
Vadí vám, když vám říkají „cirkusák“?
Ne. Hanlivě to myslí lidé, kteří jsou neznalí toho, že cirkus je opravdu umění. Třeba artisté nebo žongléři na sobě začínají pracovat v útlém věku, v patnácti jsou profesně hotoví a vybavení, moderní cirkus je vynikající pohybové divadlo, plné nápadů, gagů. Ten pejorativní význam se udržuje v Česku, jinde, třeba ve Francii, je cirkusové umění prestižní záležitost.
*Jste člověk, který vyznává kázeň, dril, řád? *
Mám to jinak. Beru od života, co nabízí, a beru ho hodně barevně. Nejsem režimista jako táta, který v sedm ráno sedl na kolo a snad na minutu přesně věděl, jak ten jeho den bude vypadat.
Pro mě by režim byl moc stereotypní. Spím, jak dlouho se mi zachce, další den jsem už v sedm v kuchyni, když mě napadne muzika, jdu třeba ve tři ráno do studia, jindy si v noci pustím film.
A když vás tlačí termín?
To je samozřejmě něco jiného, když jde o velkou zakázku, projekt závislý na lidech, investicích, sponzorech. Pak píšu a není možné se mnou moc mluvit, protože nevnímám.
Stane se vám, že vás nic nenapadne?
Jistě. Říkám tomu autorská vyprahlost. Zrovna u Kata Mydláře jsem začal o dva měsíce později, než jsem měl v plánu, protože prostě motor nenaskočil, musel jsem práci odložit.
A jak pak motor naskočí?
Jsou to náhody. Moje žena má narozeniny na svatého Valentýna a každý rok je jezdíme slavit na tři dny do Benátek. A zrovna loni mě tam napadl motiv ústřední písně Právo mám, takže jsem poprosil Marcelu o notýsek, načrtl jsem si melodii, harmonii a upozornil ji, ať to neztratí. V srpnu jsem si na ten záznam vzpomněl, zašel za manželkou, motiv jsme si s Lou Fanánkem přehráli a už to jelo.
Letos měla vaše žena trošku významnější narozeniny. Jaké jste vymyslel dárky? Nemusíte mi prozrazovat, že to byl briliantový prsten…
…ale byl! Za léta, co jsme spolu, jsem jí tak velký dárek nekoupil, takže teď jsem vybíral opravdu pečlivě. Marcela na utrácení moc není, tak jsem jí vysvětlil, že ten šperk je taky dobrá investice.
Mám tomu rozumět, že vy jste ten, kdo nabádá ženu, aby si něco koupila?
V podstatě ano. Netouží po žádných nákladných modelech, má tuhle praktičnost z dob své profesionální sportovní kariéry. Když jako čtyřletá holčička začínala, byl tenis hlavně dril, pak začala jezdit na turnaje a tam na parádu taky nebyl čas.
Ani já nákupní horečkou netrpím, pořídím si něco na sebe, protože reprezentuji svou práci, musím trochu vypadat, ale na pořizování nových a nových věcí závislý být nechci.
Máte s manželkou stejný vkus?
Ano. Hodně se doplňujeme, dokonce se nám často stává, že myslíme ve stejný okamžik na stejnou věc. Pak to vyslovím nahlas a Marcela se připojí – zrovna jsem ti to chtěla říct.
To je vaše další metafyzická zkušenost?
Věřím, že energie nějakým způsobem funguje a lidé se na sebe napojují. Člověk není jen hmota a chemie, ale energie hraje v naší existenci zásadní roli. Proto věřím na reinkarnaci, že se naše energie, duch, vrátí do jiného tělíčka a žije další život.
Existuje něco, co vám pořád uniká?
Zlatý slavík! (smích) I když jednoho už mám, dal mi ho Karel Gott k padesátinám. Nechal udělat repliku z té své voliéry a napsal mi věnování. Ale vážně, nechci se rouhat, jsem spokojený.
Práce se mi daří, těším se na každý nový den se Sebíkem. Se ztrátami se snažím vyrovnat. Někdy říkám, že je to jako ve škole, musíme prostě zvládnout i ty nejtěžší úkoly, které jsou nám zadávány.
Autor: Jana Bednářová
Michal David: Teď píšu dětský muzikál
Ačkoliv poslední hudební počin skladatele Michala Davida – muzikál Kat Mydlář – má od premiéry teprve pár týdnů, David už intenzivně pracuje na novém díle. A tentokrát má jít o muzikál pro hodně mladé publikum. Píše ho přímo na tělo dívčí skupině 5Angels.
pondělí 14. března 2011, 20:18 - Praha
Zatímco v muzikálu Kat Mydlář Michal David zhudebnil historické téma, tentokrát se chystá napsat něco ve stylu amerického hitu High School Musical. „Chtěl bych udělat něco hodně podobného. Veselý muzikál primárně zaměřený na děti a mládež. Všude po světě měl High School Musical ohromný úspěch, takže si myslím, že by se mohlo podařit to převést i do českých podmínek,“ přiznal Michal David.
Ten už má dokonce i vyřešené hlavní obsazení. Klíčové role chce svěřit členkám populární dívčí kapely 5Angels, které už pozval ke spolupráci třeba i Karel Gott.
„Pro holky už jsem napsal nějaké písničky a skvěle se mi s nimi spolupracuje. Moje idea je taková, že by se k pěti holkám z 5Angels našlo pět kluků a měli bychom všechny hlavní role obsazené,“ dodal David.
Karel Gott a 5Angels během společného vystoupení.
FOTO: Michaela Feuereislová
Jeho nápad se u dívčího kvintetu potkal s velkým nadšením. „Když se to holky dozvěděly, tak doslova křičely radostí. Samozřejmě, že nejvíc je potěšilo těch pět kluků, co tam má hrát s nimi,“ říká manažer skupiny Michal Mertl.
„Navíc nám Michal David ještě slíbil, že se pokusí 5Angels domluvit i společný duet s jejich největším idolem Vojtou Dykem z Nightwork ,“ dodal Mertl. Těžko říct, jestli nakonec Michal David u Dyka pochodí.
Gunčíková nahradí Absolonovou v muzikálu
Český hitmaker Michal David a italská legenda Drupi, kteří společně zazpívali píseň Amico složenou na oslavu přátelství. „S Davidem Mattiolim a Damichi jsme jedni z mála, kteří v Česku prezentují italskou muziku. Netajím se tím, že jsem velký italofil, a když kamarád Giorgio Bonelli přišel s nápadem uspořádat festival italsko-českého přátelství, byl jsem nadšen. Můj společný duet s Drupim není jen logickým vyústěním dlouholeté spolupráce, ale potvrzením dlouholetého italsko-českého přátelství, které nás pojí,“ prozradil Michal David, který na pódium přizval i se své přátele z hudebního světa např. Mariana Vojtka, Bohuše Matuše, Kamilu Nývltovou, Radku Fišarovou nebo Tomáše Trapla.
Příběh pražského kata bude skrze písně vyprávět také 
Sám Smigmator o tom vypráví takto: „Moje rodina pochází sice z Telče, ale v historických dokumentech jsou zmínky o vazbách na chrudimskou větev Mydlářů! V roce 1637 byla zaznamenána první změna z Mydláře na Smigmatora. Jeden z potomků telečského primátora Tomáš Mydlář začal tou dobou studovat na Jezuitské koleji v Jindřichově Hradci, kde mu byla doporučena změna jména. Nebylo totiž vhodné, aby se farář jmenoval stejně jako všemi obávaný pražský kat, který byl toho času velmi známou postavou českých zemí.“
